Čtyři místa, která při koupi domu stojí za zastavení
Než složíte rezervaci, vyplatí se zpomalit u střechy, sklepa, oken a technické místnosti. Nic z toho samo o sobě neznamená dům nebrat.

Tohle je ukázkový text, aby bylo vidět, jak bude článek vypadat. Až ho nahradím vlastním, štítek zmizí.
Když jdu s někým na dům poprvé, nezačínám seznamem hrůz. Začínám čtyřmi místy, kde se nejčastěji schová něco, co potom hýbe s cenou nebo s klidem po nastěhování.
Střecha a podkroví. Podívám se, jestli voda nemá cestu dovnitř a jestli tepelná izolace sedí tam, kde má. Skvrna na sádrokartonu ještě nemusí znamenat novou střechu. Může znamenat jednu vadnou tašku. Rozdíl je v penězích i v náladě.
Sklep a sokl. Starší dům bývá dole chladnější a občas voní vlhkem. To samo o sobě není ortel. Zajímá mě, jestli je zeď jen studená, nebo jestli voda přichází zvenku a kam až sahá.
Okna a ostění kolem nich. Tady se potkává zima, kondenzace a někdy i nedbalé osazení. Člověk to pozná spíš rukou a přístrojem než z inzerátu.
Technická místnost. Kotel, rozvody vody a to, jestli na sebe věci navazují. Nehledám razítko, které mi nepřísluší. Hledám, jestli je to udržované a jestli za rok nebudete řešit něco, co šlo vidět dnes.
Nic z těch čtyř míst samo o sobě neříká „nebrat“. Říká, na co se ptát a s čím počítat v ceně. Když je dům v pořádku, řeknu to stejně nahlas jako tehdy, když v pořádku není. Od toho ta prohlídka je.